Třikrát je člověk
Třikrát je člověk
| Scénář: | Ladislava Košíková a Michal Stránský |
| Hudba: | Jiří Pavlica |
| Texty: | Michal Stránský a lidový text – úprava Eva Žallmannová |
| Choreografie: | Ladislava Košíková |
| Kostýmy a scéna: | Eva Jiřikovská |
| Účinkují: | Alice Pokorná-Holubová – zpěv David Burda – klarinet, flétny, zpěv Josef Fojta (j.h.) – perkuse, klávesy Roman Gill – viola Michal Krystýnek – housle, zpěv Dalibor Lesa – kontrabas Milan Malina – cimbál Jiří Pavlica – housle, zpěv Aneta Dosoudilová, Marcela Hastíková, Eva Jiřikovská, Andrea Kaňovská, Hana Košíková, Jitka Košíková, Jana Kučerová, Klára Machulková, Tereza Malinová, Eva Žallmannová (j.h.) Ondřej Hastík, Petr Hastík, Štěpán Hrňa, Jan Kysučan, Vojtěch Luža, Jan Malina, Petr Pijáček, Jan Podešva, František Silný, Filip Sládek, Jan Verfl |
| Světla: | Michal Blažíček |
| Kostýmy vyrobila: | Drahomíra Ulmová |
Kolikrát je člověk
Letitá moudrost říká, že člověk je třikrát divný. V okamžiku zrození, o svatební noci a v okamžiku smrti. Co je to za divnost, že vešla do přísloví? V oněch třech chvílích se dotýkáme tajemství, ba stáváme se jím. Neuchopitelnost světa skrze nás ožívá – palčivě, bláznivě, šťastně… ale především neodvolatelně. Není před ní úniku, byť bychom sebevíc vězeli v kulisách každodenní zdánlivé samozřejmosti našich životů.
Zplození, zrození, skonání. Tři chvíle, kdy je středobodem světa postel. Obyčejný kus nábytku, ve kterém se potkáváme se zázraky. Jak to tedy vlastně je s obyčejností toho důvěrně známého světa, který nás obklopuje a který spoluvytváříme?
Nová inscenace Hradišťanu chce podat zprávu o tom, že v každé všednodenní chvíli jsou na dosah nejhlubší tajemství života. Že pod tenkou slupkou všednosti dýchá nesamozřejmý vesmír protkaný vlásečnicemi vzájemných vztahů a souvislostí. Choreografie i hudba hledají živý jazyk současnosti, ale snaží se přitom nezpřetrhat spojení s hlubokými kořeny, z nichž vyrůstají.
Magické číslo tři znamená úplnost, naplnění osudu, napětí mezi počátkem a koncem. Pohádkoví králové mívali tři dcery nebo syny, i kostkou se vrhá třikrát, nejlépe na třínohém stolku, ten se jak známo neviklá. Do třetice je všeho dobrého i zlého a také Bůh je trojjediný. Nejméně třikrát je člověk opravdu člověkem. Proč jím nebýt častěji?
ms
- prolog
- z ničeho nic
- na závisti
- svatba
- namlouvání
- aby sa svět rozmnožil
- do mojí noci tvoje noc
- když hrozny trhala
- zrození
- ještě ne já a ty
- sudičky
- tichá zpívanka
- intermezzo (život)
- strach ze tmy
- epizody
- smrt
- obyčejná až to leká
- tanec smrti
- karmina
- epilog
- a ty se ptáš
-
3x je člověk - další dvě reprízy
Další dvě reprízy úspěšného tanečně hudebního projektu 3x je člověk proběhnou 25.1.2012 v Novém Jičíně - Beskydské divadlo v 19h a 21.3.2012 v Trutnově - Společenské centrum UFFO.
hudba: Jiří Pavlica
choreografie: Ladislava Košíková
Texty: Michal Stránský, Eva Žallmanová a lidová poezie
výprava: Eva Jiřikovská
Účinkují: Taneční soubor a cimbálová muzika Hradišťanu


